Vliv množství vody na mýdlovou recepturu

V předchozím článku o tom, jak vypočítat množství vody jsme zjistili, že jsou celkem tři možnosti:

  1. množství vody z váhy olejů;
  2. množství vody měřené díly;
  3. koncentrace roztoku louhu.

Pokud použijeme způsob č. 1, tak nám sice nevzniknou při výrobě závažné potíže, ale nad mnoha věcmi nemáme kontrolu a hodně skutečností pak nedokažme ovlivnit, a to jak při práci s hmotou, tak i následně u hotového mýdla. Můžeme tedy konstatovat, že výpočet vody v receptu 1. způsobem není zrovna ten nejsprávnější a nejvhodnější.

V souvislosti s hydroxidem, který je rozpuštěný v různém množství vody (konkrétně mám na mysli podíly 1:1, 2:1 a 3:1) si dovolím malý názorný příklad pro pochopení procesu.

Představte si prvního panáčka (panáček bude znázorňovat hydroxid), který vypil trochu vody = to je hydroxid rozpuštěný v jedné vodě (poměr 1:1).

Představte si druhého panáčka, který vypil sud vody. Bude nafouknutý do všech stran tak, že se nedokáže naklonit či na něco sáhnout = to je hydroxid rozpuštěný ve dvou vodách (poměr 2:1).

A nakonec si představte třetího panáčka, který vypil pár sudů. Je jako balón, který nemůže nic = tak to je hydroxid rozpuštěný ve třech vodách (poměr 3:1).

A teď si představte, že panáčci (hydroxidy) plavou v olejích a snaží se chytit prostorově nejbližší mastnou kyselinu oleje, chtějí s ní reagovat. Hubený první panáček je sportovní postavy, aktivní, rychlý a dokáže jednat hned, jak uvidí příležitost. Tlustší druhý panáček bude pomalejší, sice má ještě dobré reakce, ale jak je nafouklý, tak ty schopnosti má horší. No a ten největší tlusťoch třetí panáček, už nemá ani reakce ani schopnosti, a bude mu trvat strašnou dobu, než něco chytí a bude mít velký problém udržet to, co zachytil.

Podívejme se tedy, jak naše hydroxidy obstojí v konkrétních situacích, a co všechno ovlivňuje množství vody, kterou vypily.

Množství vody ovlivňuje:

 1. Rychlost reakce saponifikace (rychlý, nebo naopak nekonečný nástup stabilní emulze a stopy)

Obecně platí pravidlo: čím méně vody použijeme, tím rychleji bude probíhat reakce saponifikace. Čím je náš panáček hubenější, čím méně vypil vody, tím rychleji se přitáhne k mastné kyselině, a tím rychleji s ní bude reagovat. Rychlost reakce však nezáleží jen na našem panáčkovi, ale také na mastné kyselině. Pokud je nenasycená (v prostoru zakřivená, jako třeba u oné olivy lisované za studena), tak panáček bude muset ještě chvílí kroužit a „hledat“. Pokud je mastná kyselina nasycená (a v prostoru rovná, jak je tomu třeba u kokosu), tak se k ní panáček přitáhne rychle a bude s ní reagovat. Pokud se sejde ten nejtlustší panáček s tou hooodně nenasycenou mastnou kyselinou (třeba linolenovou v pupalkovém oleji), tak se můžou hledat hooodně dlouho, nakonec se stejně nenajdou, a hmota nedosáhne ani fáze stabilní emulze, natož stopy.

Tady vás chci ale varovat. I přes to, že nasadíte do receptu toho největšího tlusťocha, nemůžete počítat s tím, že vám zajistí bezproblémový a dlouhý průběh reakce, pokud dáte do receptu jen tvrdá másla, nebo přidáte vosky, ovoníte hřebíčkem a ještě k tomu šoupnete na vylepšení mléko a med. Přidané ingredience a vybrané oleje hrají velkou roli.

O nasycených a nenasycených mastných kyselinách se můžete dozvědět více zde.

 2. Rychlost tvrdnutí mýdla (a jeho následného vyndávání z formy a krájení), výslednou tvrdost mýdla

Obecně platí pravidlo: čím méně vody použijeme, čím tvrdší mýdlo máme. Na kurzech pro mírně pokročilé děláme takový pokus: mícháme cca 50 – 100g 100% olivy pomace s několika vodami 1:1, 2:1, 3:1 a 3:1 s vysokou teplotou hydroxidu (lijeme hned po rozpuštění). Mýdlo s vodou 1:1 můžeme z formy vyndat za několik hodin, mýdlo 2:1 nejdřív druhý den a mýdlo 3:1 občas stojí i týden a je přilepené k formě.

Kevin Dunn v knize Scientific Soapmaking také zkoumal tvrdost 4 různých mýdel (palmové, kokosové, olivové a smíšené) vyrobených pomocí různého množství vody. A podle výsledku měření tvrdosti a obsahu vody v každém z mýdel můžeme směle tvrdit, že žádné z těchto mýdel s obsahem vody 3:1 v průběhu 60 dní nedosáhlo tvrdosti mýdla vyrobeného s obsahem vody 1:1. Pro informaci, nejlíp se vedlo tomu palmovému. Výsledky můžete najít v knize na stránce 298 – 301.

 3. Deformace hotového mýdla při zrání

S tvrdosti hotového mýdla je také spojená míra deformace při zrání. Platí pravidlo: čím méně vody použijeme, tím méně se bude mýdlo deformovat. Což je dosti pochopitelné. Náš panáček-sportovec se chytne mastné kyseliny, udělá s ní mýdlo a v podstatě hned na začátku vztahu vytvoří pevnou konstrukci a strukturu mýdla. Tlusťoch však jen s velkým úsilím udělá nějaký prostorový vztah, bude i nadále tlusťochem. Až se z něj začne vypařovat ta nadbytečná voda, tak se bude různě deformovat podle toho, kde je zrovna lepší odvětrávání, jestli je mýdlo v průběhu zrání otáčeno.

 4. Rychlost, průběh a intenzita gelové fáze

Množství tekutiny velmi ovlivňuje průběh a intenzitu gelové fáze. O gelové fázi najdete informace zde. Platí pravidlo: čím méně vody použijeme, tím větší teplo potřebujeme zajistit, aby mýdlo prošlo gelovou fázi. Dalším pravidlem je: čím méně vody použijeme a zajistíme dostatečnou teplotou, tím rychleji gelová fáze nastoupí a bude mít kratší průběh (pokud vůbec nějaká bude). Když použijeme hodně vody a zajistíme dostačující teplotou, tím později gelová fáze nastoupí a bude mít delší průběh.

Při množství vody 1:1 teplota roste rychle a nejvyšších bodů dosahuje v průběhu prvních 20 minut a následně rychle klesá. Při množství vody 2:1 teplota dosahuje nejvyšších bodů za 40 – 45 min, u vody 3:1 je největší teploty dosaženo do 60 – 70 minut po nalití do formy a teplota klesá pomalu.

  5. Nutnost přidání doplňkového zdroje tepla

S průběhem gelové fáze a množstvím vody je pak spojená i nutnost přidání doplňkového zdroje tepla. Pravidlo je následující: čím méně vody použijeme, tím více musíme přidat tepla na to, aby se molekuly mýdla roztavily.

S vodou 3:1 nám stačí většinou mýdlo zabalit do deky nebo dát do krabice a sama reakce dokáže vyvinout teplotu 60°C, která je v tomto případě dostačující pro dosažení gelové fáze.

U vody 2:1 potřebujeme mýdlo přihřívat tak, aby vevnitř mýdla byla dosažena teplota 70°C. K tomu můžeme použít troubu, radiátor, sušičku na ovoce, elektrickou deku apod.

No, a jelikož náš sportovec 1:1 nemá žádný tuk na rozhýbání, tak potřebujeme fakt přihřívat dost, aby tam gelovka proběhla. Na rozdíl od pokusu K. Dunna, kde se mu gelovka nepovedla, mám dobrou zkušenost s gelovou fází u podílu vody 1:1. Ale evidentně hodně záleží na tucích, které použijeme.

6. Množství sodného prachu na povrchu mýdla

Obecné pravidlo: čím víc vody, tím více sodného prachu. Struktura mýdla „rozředěná“ větším množstvím vody, poskytuje doposud nezreagovanému hydroxidu (a je ho tam ještě dost) hodně příležitosti k tomu, aby v průběhu gelové fáze, a občas i po ní, reagoval se vzduchem a vytvářel na povrchu mýdla bílý povlak tzv. „sodný prach“. O tom jsem psala ve třech velice starých článcích ještě na mém starém blogu Nejen o mýdle zde. Rozředěná struktura také může ulehčit odchod éterických olejů z mýdla, nebo následně při použit již vyzrálého mýdla nalákat více vody dovnitř.
IMG_5184-768x422

 7. Výskyt „glycerinových říček“

Předpokládá se, že čím méně vody použijeme, tím menší je pravděpodobnost výskytu tzv. glycerínových říček. Podle článku Tety Kláry  (tady další) a Kevina Dunna je dostačující mít vodu staženou pod hranici 2,2:1, abychom zajistili absenci tohoto jevu. Ale některé pokusy na tomto polí svědčí, že i při nízké vodě (třeba 1,7:1) a zároveň pořádné a dlouhotrvající gelové fázi, je pořád prostor pro vytváření glycerínových říček.

  8. Alkalita mýdla

Nebojte se, mýdla s menším množstvím vody nejsou nebezpečná a mají minimální rozdíl v pH oproti těm s velkým množstvím vody. Avšak ten rozdíl je a bude i za 60 dní, ale je velmi malý, můžeme říct zanedbatelný.